BUDOVA MÁNESA

Představte si, že jako kulturní nezisková organizace pracujete v provizoriu a rozhodnete se proto postavit vlastní dům. Nejprve dlouho hledáte vhodné místo a sháníte peníze. Po čase koupíte pozemek, zbouráte ruiny, které se na něm nacházejí, a špičkový architekt zpracuje projekt. Začnete stavět a po čase se můžete stěhovat do vlastního. Úspěšně v něm působíte, načež vaši činnost komunisté zakážou a dům vám seberou. Co myslíte, dostanete ho po „revoluci“ zpět?

Spolek výtvarných umělců Mánes se počátkem devadesátých let naivně domníval, že ano. Zvláště, když nikdy neukončil svou činnost a 20 z původních 22 zakládajících členů bylo stále na živu. Podobných zakázaných a později obnovených spolků přece existuje mnoho. Třeba Česká obec sokolská dostala majetek zpět stejně jako Sociální demokracie svůj Lidový dům.

Známý spolkový dům Mánes s výstavní síní, restaurací, cukrárnou, barem a obchodem potkal jiný osud. Komunistická organizace Český fond výtvarných umělců ho vydat odmítla a překvapivě ji podpořil Obvodní soud pro Prahu 1 s tím, že SVU Mánes neprospíval budování socialismu, a proto byl po zásluze zrušen. V roce 1993 šlo o hodně podivnou argumentaci.

Následovala řada soudních řízení, odvolání a dalších řízení. K věci se vyjadřoval i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud. ČFVU se mezitím transformoval na Nadaci ČFU, která mimo jiné převzala i síť prodejen Dílo. Během dvou let se hodnota nově založené společnosti Dílo s.r.o. smrskla z 67 milionů korun na 1,7 milionu. Za tento tunel nebyl nikdo potrestán. Podobným způsobem se rozplynul i další majetek této organizace, nově přejmenované na Nadaci českého výtvarného umění. Z nemovitostí zůstal jen zchátralý Mánes vyžadující zásadní rekonstrukci.

V roce 2004 po desetiletém soudním maratonu vynesl Ústavní soud verdikt, že právní kontinuitu SVU Mánes nelze prokázat a i když se jedná o morální újmu, budova spolkového domu Mánes zůstane Nadaci ČFU. Ta za vypůjčených 125 milionů korun nechala budovu zrekonstruovat. Mánes byl zastaven bance. Na splátky ve výši 800 000 korun měsíčně padnou veškeré příjmy. Místo uměleckých akcí se v něm proto konají prezentace luxusních aut, firemní akce nebo v něm skotačí symbol bolševické „kultury“ Dáda Patrasová s programem pro děti.

Spolek výtvarných umělců Mánes postavil své sídlo pro sebe a svou vlastní kulturní činnost. Jeho aktivity byly komunistickým režimem v padesátých letech násilně a protiprávně zakázány a jeho majetek ukraden. Přestože SVU Mánes nikdy nezanikl, spolkový dům mu nebyl navrácen. Postkomunistická nadace ho na 15 let zastavila bance, ne zcela ideálním způsobem opravila a nyní v něm provozuje komerční akce. Přitom stále hrozí riziko, že nebude schopná úvěr splácet a „barák“, jak mu mánesáci říkají, ji bude zabaven.

SVU Mánes s krádeží svého spolkového domu nikdy nesmířil a nesouhlasí, aby ho užíval ten, kdo ho nepostavil, ale dostal od zloděje. Přesto se ale nevzdává. Od 90. let uspořádal 160 výstav, vydal řadu katalogů a odborných publikací a uspořádal množství uměleckých sympozií, přednášek či besed. 

Pro jeho 100 členů byla do roku 2018 prozatímním domovem Galerie Diamant v Lazarské ulici.

HISTORIE S.V.U. MÁNES

Spolek výtvarných umělců Mánes vznikl v roce 1887 a existuje dodnes. Členy spolku byli od samého počátku ti nejlepší výtvarní umělci své doby. Vždyť prvním starostou se stal Mikoláš Aleš a spolek se hned při vzniku přihlásil k odkazu Josefa Mánesa.

S.V.U. Mánes od svého počátku sdružoval malíře, sochaře, architekty, skláře, kunsthistroriky a stal se součástí našeho kulturního a společenského života. Zároveň vždy, v celé své historii trvá na kvalitě a prověřených hodnotách. Svou autoritou pomáhal budovat vlastní stát. Je spolkem masarykovským a vedle svého vlastenectví „otvíral okna do Evropy“.

Pozorný divák pochopí, že poslední století a čtvrt jsou dějiny naší kultury a výtvarného umění provázány se Spolkem výtvarných umělců Mánes tak silně, že lze prohlásit: S.V.U. Mánes je neoddělitelným fenoménem české kultury a umění. Když řekneme Mánes, mluvíme o nejlepších umělcích tohoto národa.

Posuďte sami: Mikoláš Aleš – první starosta spolku, Bauch, Benda, Beneš, Braunerová, Blažíček, Boettinger, Bílek, Cimbura, Čapek, Dvořák, Eliáš st., Engelmüller, Filla, Fragner, Gočár, Gutfreund, Grus, Havelka, Hejna, Hoffbauer, Adolf Hoffmeister, Holan, Holub, Holý, Honsa, Hudeček, Hubáček, Chochol, Istler, Janák, Janeček, Jíra, Jiránek, Jurkovič, Justitz, Jiroudek, Kafka, Kaloč, Kalvoda, Kaván, Klimeš, Kodet, Koníček, Kotěra, Kremlička, Kuča, Kuba, Kubín, Kubišta,Kupka, Kysela, Lada, Liesler, Lauda, Lolek, Makovský, Masaryk, Mařatka, Muzika, Nechleba, Nejedlý, Novotný, Nowak, Paderlík, Panuška, Piskač, Plečnik, Preissig, Preisler, Procházka, Prucha, Rabas, Rada, Radimský, Ronovský, Schwaiger, Sklenář, A. Slavíček, J. Slavíček, Stefan, Stretti, Sucharda, Svoboda, Svolinský, Sychra, Šaloun, Šíma, Šimoun, Špála,Špillar, Štursa, Tittelbach, Štyrský, Švabinský, Toyen, Trampota, Trnka, Ullman, Uprka, Wachsman, Zábranský, Zrzavý, Žufan a mnozí další.