Ballardini, který je francouzsko-italského původu, ale vyrostl v Praze, se v tomto díle vyrovnává s vlastní představou vlasti, své rodné země. Odráží takto návrat do rodného města při příležitosti jedné ze svých posledních výstav, navrácení se do míst dětství a oživení v sobě impulzů z minulosti.Jádro polyptychu, malba inspirovaná obrazem Zmrtvýchvstání Mistra Třeboňského oltáře, nachází svůj zdroj v poznání podmanivých děl českých gotických mistrů, k nimž se později připojil objev malby boloňského Trecenta. Odhlédneme-li od přímé citace, Kristova postava zcela prolínající s pozadím navazuje na myšlenku krajiny-figury, kterou se umělec zabýval v devadesátých letech minulého století. V nich splývaly poznatky z boloňské středověké malby s dojmy z kopcovitých výběžků Apenin v okolí města. Tyto náměty ovšem tentokrát zpracovává s větší vzácností a odlehčeností, měkké ohyby drapérie nacházejí svůj odraz v krajině a jednotlivé dynamické principy slouží k upřesnění celkového výrazu. Postava zvláštně vchází do svého pozadí, vystupuje z něj a zároveň je jím prolnutá.Polyptych vzpomínání se jeví skoro jako oxymóron: soustředěné pilování detailu a podle vlastního mnémonického klíče, zaměňování toho, co je důležité a toho, co by se mohlo jevit jako vedlejší. Znenadání se gesto Kristovo, který je i krajinou, proměňuje ve znamení, které nás pobízí na cestu lemovanou drobnými detaily, obrazy, které navzájem provazuje mentální tón, ať už je to česká ves, měkký profil hor v Sudetech a na Šumavě, hvězdné nebe jako ze středověkých miniatur, opatrné kroky po zamrzlém jezeře.
- Michela Boni (c) 2019
Video: Andrea L. Ballardini Polittico del Ricordo