PROJEV PŘEDSEDY SPOLKU VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ MÁNES
IVANA EXNERA
V JUBILEJNÍ DEN DVOUSTÉHO VÝROČÍ
NAROZENÍ NEJVĚTŠÍHO ČESKÉHO UMĚLCE JOSEFA MÁNESA
dne 12. května 2020
na Olšanských hřbitovech v Praze
u hrobu Patrona Spolku
Dámy a pánové, Mánesáci,
12. prosince v roce 1871 za podvečerního šera byly zde na tomto místě k věčnému odpočinku uloženy ostatky velkého Mánesa. Ke hrobu ho doprovodili příbuzní, členové Umělecké besedy, malířská Akademie, deputace Měšťanské besedy a četní zástupci dalších spolků, mnozí umělci výtvarní i divadelní a zástupci české žurnalistiky. Všichni smuteční hosté s rozžatými svícemi uložili do tohoto věčného hrobu pouze umělcovy ostatky. Jeho duch je nesmrtelný, i dnes je s námi. Proto tu nyní nejsme z důvodů pohřebních, ale z důvodu oslavy života a jeho narození.
Josef Mánes – tento velký duch českého národa – se narodil právě v tento den před dvěma sty lety.
Když naši spolkoví předkové oslavovali Mánesovo jubileum, právem mu tím vyhradili čestné místo v Národním Pantheonu. Z Mánesa se stal významný pilíř české kultury.
Stalo se tak v roce 1920, po uplynutí sta let od mistrova narození.
Mánesovu nadlidskou práci provázela smůla a nepochopení nejen za jeho života, ale i po smrti. Géniovo dílo nebylo většinovou společností přijímáno, bylo spíše tupeno a s nezájmem se vytrácelo do zapomnění. Vedle pohrdání a apatie však někteří osvícenci z kulturních sfér poznali hloubku a kvalitu – hodnotu Mánesova univerzálního díla a nabádali společnost k uchopení a přivlastnění si tak výjimečného uměleckého odkazu.
Spolkem pořádaná výstava v roce 1920 byla pro vnímání Mánesa obratem, společnost se mohla seznámit s více jak 600 umělcovými pracemi. I přesto v povědomosti národa zůstávají především popularizované ikony z jeho rozsáhlého díla, hlubší představení jeho umělecké univerzality je jen částečně dostupné. Společnost zná tajemstvím opředený portrét Josefíny, protějškové podobizny manželů Vendulákových nebo Červené paraplíčko – tak dlouho nezvěstné; Dostaveníčko, Jitro a Večer, Švadlenku, Příjezd hosta, Hvězdnou noc, Polabskou krajinu, lunety Staroměstského orloje, hravé kompozice z cyklu Život na panském sídle, Líbánky na Hané a v neposlední řadě Ukolébavku. To je ale jen tisícina Mánesova díla.
Josef Mánes neměl jednoduchý život, téměř vždy společně s jeho prací byla přítomna nějaká komplikace či zádrhel. Celý život toužil po velké a významné zakázce, díky které by mohl dokázat svoje schopnosti, kvalitu, talent a lásku k vlasti. Přes mnohá zklamání a nezdary vytvořil mohutné dílo, které nemá v historii našeho výtvarného umění obdoby. Žádný umělec před, ani po Mánesovi nebyl tak univerzální, komplexní, tak široce rozkročen mezi mnoha obory, málokdo byl tak pracovitý jako on. Šířka a hloubka jeho výtvarného záběru je dodnes nepřekonatelná. Řada Mánesových portrétů dosahuje nejvyšší umělecké kvality. Některé podobizny svou virtuozitou můžeme srovnávat s těmi nejlepšími v celé historii evropského portrétu; stejná kritéria platí i u jeho fenomenálních krajin.
Při svých cestách na venkov Mánes vytvořil stovky folklorních studií, zachytil venkovský život prostého lidu. Poznatky a zkušenost později uplatnil při práci na Rukopisech, Orloji, ilustracích národních písní. Součástí pokladu, který nám Mánes zanechal, jsou také studie zdobných iniciál a dekorů, emblémů, slavnostních tisků a diplomů. V Mánesově odkazu v pomyslném středu stojí lunety Staroměstského orloje, návrhy výzdoby dveří kostela sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně. Skutečným srdcem odkazu jsou však ilustrace k národním písním a Rukopisu Královédvorskému. Zvláštní a nesmírně cennou část díla tvoří výpravné spolkové prapory a stejnokroje Sokola. Cykly Přemyslovský a Musica jen potvrzují krásu a rozmanitost Mánesova odkazu.
Na to vše měl Mánes vyhrazena pouze tři desetiletí. Tak gigantické dílo v nedlouhém životě. Bez hlubokého vztahu k látce a zobrazovanému tématu Mánes nebyl schopen začít žádnou opravdovou práci. Nejcennější na Josefu Mánesovi je však jeho originalita, byl umělcem, který našel svůj vlastní výtvarný jazyk a po celý život zůstal sám sebou.
Mánes nevytvořil žádné dílo, kde by užil cizího vzoru nebo napodobil někoho ze svých profesorů, kolegů nebo světových uměleckých autorit.
Ve smyslu plnosti uměleckého díla, dokonalosti, myšlenkové hloubky, bravurního zpracování a malířského výrazu, je Josef Mánes největším českým malířem, klasikem, který překonal historický prostor mezi Raffaellem a svou dobou. Úrovní díla nastavil pro českou malbu vysoká měřítka kvality a původnosti.
Kdo se s Mánesem setkal za života či prostřednictvím jeho díla, odcházel obdarován. Cit, jímž tvořil nás stále uchvacuje. Josef Mánes je nám blízký, protože můžeme v jeho díle rozpoznat touhu zasáhnout každého z nás štěstím a lidstvím.
Význam jeho díla tkví především v jeho velkém duchu, který tvořil pro člověka, pro jeho lepší a krásnější život na zemi. Jeho štětec v ruce Mistra byl veden touhou po lásce a kráse.
Součástí dnešních oslav měla být odpolední vernisáž Mánesovy jubilejní výstavy v prostorách galerie Kooperativy. K této významné události spolek připravil rozsáhlou knihu oslavující Mánesova génia.
Z důvodů nám všem známých, z důvodu globálního přeformátování světa urychleného procesy pandemického charakteru, jsme nuceni opustit symboliku i kouzlo času a výstavu včetně křtu knihy přesunout na podzim tohoto roku.
Výstava a kniha jsou symbolickým darem našemu nejmilejšímu patronovi, největšímu českému umělci všech dob. Výstava i kniha jsou koncipovány jako procházka, průvodce mistrovým dílem a dobou – galerií Mánesovy práce, před kterou se skláníme s úctou a obdivem.
Je naší hlubokou ctí, že můžeme v těchto nesnadných dnech pro naši společnost oslavit dílo a velikost Mánesova zápasu a povzbudit národní hrdost a sílu v překonání špatných časů tak, jak se to podařilo velkému Mánesovi.
