S.v.u. Mánes

Výstava představuje Janouchovu tvorbou včetně raných prací, které byly základem jeho budoucího směřování. Poprvé vystavujeme také kresby a skici, spíše jakési záznamy, které dovolují nahlédnout do zdrojů tvůrčího procesu. Fotografie velkých veřejných realizací jenom dokreslují rozsah jeho tvorby. Výstava i katalog jsou uspořádány do osmi kapitol sochařovy tvorby. V první části se seznamujeme s pracemi z let 1965 – 1976, druhá část představuje díla z let 1977 – 1990, třetí zahrnuje roky 1991 – 2022, ve čtvrté části jsou portréty, v páté návrhy do interiérů, v šesté návrhy do architektury, v sedmé kresby a osmé kapitole poprvé veřejně prezentujeme náčrty a skici, které jsou důležité pro autorovu tvorbu.

Ladislav Janouch (* 14. června 1944 Praha) je český sochař. V letech 1959–1963 vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou Bechyně a po vojně pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze (1967–1973). V roce 1980 byl na stáži na Academia di Belle Arti Perugia. Žije a pracuje v Praze.

Ladislav Janouch patří ke generaci, co tvoří ještě v duchu evropské sochařské tradice, tak jak se zrodila ve starověku okolo středozemního moře a jak se přes nejrůznější formální proměny víceméně dochovala až do současnosti. Od svých učitelů převzal nejen řemeslné postupy ale hlavně poučení z historie klasického i avantgardního sochařství první poloviny dvacátého století. To jako každý tvůrčí umělec využil k hledání své vlastní cesty.

Ladislav Janouch až na výjimky neopustil inspiraci lidskou figurou. I přes nejrůznější stupně stylizace formy lidského těla tlumočí navýsost humanistické obsahy, radost ze sportovního výkonu, vztah matky k dítěti, zamyšlení nad tváří portrétovaného, antikou inspirovanou symboliku člověka, či věčné okouzlení tvary ženského těla. 

Hybný rytmus - pohyb, to jsou hlavní výrazové prostředky, charakterizující jeho tvorbu. Dřevo, kámen a na druhé straně litý kov – dvě polohy sochařské práce navzájem se prokládající a doplňující v lyrickém i dynamickém expresivním pojetí, jsou materiální a výrazovou základnou jeho tvorby. Plně využívá zvoleného materiálu a počítá s jeho vlastnostmi, ze kterých vychází.

Jeho kamenné sochy řešené ve velkých objemech pracují s kontrastem konkávních a konvexních tvarů, struktur i linií, neztrácejí vztah k realitě a jsou schopné navodit širokou škálu asociací. Otevřený objem dřevěných skulptur a rozložení pohybu do celé kompozice díla, působící živočišným teplem a měkkostí pulzující hmoty, je v protiváze kamenných skulptur uzavřených do organického celku. V bronzových plastikách se skrývá půvab prvního letmého dojmu, instinktu, bezprostředního zachycení krásy lidského těla.