1909–1980
Významný český sochař 20. století, vyučil hrnčířem a práce s hlínou zůstala jeho preferovaným materiálem, používal však i netradiční techniky jako asambláž nebo muláž (spojení přírodních materiálů se sádrou). Jeho tvorba byla ovlivněna především kubismem a surrealismem. Jeho tvorba 60. let se navíc vyznačuje organickými tvary, vegetabilními motivy a symbolickým podtextem.
Muž s přístrojem, Tři postavy, Muž s mikroskopem, Fotoreportér
1888–1958
Malíř-krajinář v Bubenči. Procestoval Německo, Holandsko, Belgii, Rusko, Krym. V roce 1913 přišel do Paříže a roku 1914 pobyl v Adrii. Studoval v letech: 1907–1910 Uměleckoprůmyslová škola, Praha, 1910–1913 Akademie výtvarných umění, Praha, u prof. Ottenfeld Rudolf Otto von, 1910–1913 Akademie výtvarných umění, Praha, prof. Švabinský Max, 1917–1918 soukromé studium u prof. Maxe Švabinského.
Púlakt s vějířem, Léto, Krajina u Szegedina
1835–1914
Vedle malby krajin se zabýval i historickými náměty. V průběhu let 1877–1878 navštívil Mnichov a Francii, cestoval i do Ruska. Procházel českou krajinou a vyhledával její prosté motivy a nálady, které nejraději zachycoval přímo v plenéru na drobných, až miniaturních formátech, často na prkénkách z doutníkových krabic.
Černé skály v Trouville, Výlov rybníka rožmberského, Zimní podvečer, V zimě
1898–1942
Malíř, scénograf a architekt. Jeho prastrýcem byl malíř Bedřich Wachsmann, strýcem literární kritik a překladatel Arnošt Procházka a bratrancem Jiří Voskovec. Byl pod silným vlivem francouzského kubismu, později se jeho obrazy blížily surrealismu, ovšem s velmi osobitými poetickými náladami. Ke konci života maloval téměř realistické obrazy s náboženskými tématy, opět s charakteristickou poezií.
Život a smrt, Myjící se Oidipus, Hlava Ludvíka XVI
1906–2006
Pedagog, malíř, grafik, člen SČVU. Odborná kritika dnes jeho práce z předválečného období hodnotí jako ojedinělé v českém umění pro jejich směřování ke konstruktivní skladbě, do oblasti vizuální poezie a i surrealistické imaginace. Počátkem 60. let vznikaly jeho první tempery a velmi působivé kresby a grafiky. Těžištěm Valtrovy tvorby však stále byla olejomalba na plátnech. Byl jmenován Čestným občanem Tábora.
Domek, Hnízdo, Sad za stavením, Srpnová krajina, Tábor
1861–1940
Moravský malíř a grafik, představitel romantického historismu a secesního dekorativismu. Jeho dílo je národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy. Koncem svého impresionistického období (1899–1905) se Uprka věnoval i grafice, hlavně technice leptu.
Malérečky, Pro pérečko, Zkouška koně, Trávnice na horských lukách, Kněždubská jízda králů, Literáci, Naše mamičky
1889–1942
V roce 1901 se celá rodina malíře odstěhovala do Ameriky. V letech 1907–1909 studoval na Umělecko-průmyslové škole u prof. Emanuela Dítěte a večerní akt. Byl jeden z představitelů české krajinomalby a zakladatelů moderního českého výtvarného umění. Roku 1913 byl přijat do SVU Mánes a od té doby se účastnil spolkových výstav a také výstav v cizině.
Na louce, Březnový sníh, Pecín na podzim, Milenci
1902–1980
Česko-francouzská malířka, jedna z představitelek evropského surrealismu. Vedle své tvorby byla velmi aktivní v uměleckém světě, byla členkou Devětsilu a Spolku výtvarných umělců Mánes. Zakladatelka Skupiny surrealistů v ČSR (1934). Členka surrealistické skupiny kolem André Bretona a Paula Eluarda. Od konce 20. let tvoří pod vlivem Paříže první surrealistické obrazy.
Fata morgana, Dvě lesbičky, Přízraky pouště, Ranní setkání, cyklus Střelnice, cyklus Schovej se, válko
1906–1965
Významný český malíř hlásící se k surrealismu. V letech 1945–1947 se účastnil akcí Skupiny Ra. V roce 1951 se podílel na surrealistických skupinových sbornících Znamení zvěrokruhu, v letech 1958–1962 na pracovních albech Objekt 3–5. Účastnil se mnoha domácích i zahraničních výstav českého surrealismu.
Autoportrét, Muzikální konfigurace, Poslední jednání, Poslední věci člověka
1871–1939
Český malíř a grafik, profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Patřil ke členům Spolku výtvarných umělců Mánes. Karel Špillar se pravidelně zúčastňoval výstav SVU Mánes, vystavoval také s Jednotou výtvarných umělců. V letech 1948–1980 se jeho obrazy téměř nevystavovaly, zlom přinesla až samostatná výstava v roce 1980, která vyvolala mimořádný zájem veřejnosti.
Benátky, Livorno, Chodská rodina, Holubička, Chodská přadlena