Tisícileté dějiny výtvarného umění provází několik výjimečných období, v nichž se, až entuziasticky, projevila svobodná tvůrčí vášeň. Patří k nim také 2. polovina 19. století, kdy se zažitá forma akademického malování počala rozlamovat vlivem impresionismu.
Výstava Světlo v obraze potrvá od 6.10.2017 do 7.1.2018 v prostorách Jízdárny Pražského hradu.
Spolek výtvarných umělců Mánes se stal iniciátorem a spolupořadatelem výstavy MÁ VLAST – POCTA ČESKÉ KRAJINOMALBĚ, která bude probíhat v Jízdárně Pražského hradu v září až listopadu tohoto roku. Dovolte mi na úvod napsat pár slov.
Spolek výtvarných umělců Mánes vznikl v roce 1887 a existuje dodnes. Členy spolku byli od samého počátku ti nejlepší výtvarní umělci své doby. Vždyť prvním starostou se stal Mikoláš Aleš a spolek se hned při vzniku přihlásil k odkazu Josefa Mánesa.
1904–1942
Malíř, sochař a pedagog. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes (SVU Mánes). Působil v Praze, Itálii, Francii, na Kostarice, ve Vlašimi, Písku, Berlíně, Drážďanech, na Slovensku, v Domažlicích a v Kladnu.
Krajina z Polabí, Letní krajina, rameno řeky
1890–1977
Učil se soukromě malovat u K. Reisnera, V. Županského a Františka Ženíška. Od roku 1907 studoval několik roků na UMPRUM. Byl ale vyloučen, dále byl samouk. V roce 1924 navštívil Francii (Paříž, Bretaň). V letech 1913–1917 a 1919–1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
scénická výprava pro Národní divadlo v Praze (Mozart: Idomeneus, král krétský), Za vsí
1909–1980
Významný český sochař 20. století, vyučil hrnčířem a práce s hlínou zůstala jeho preferovaným materiálem, používal však i netradiční techniky jako asambláž nebo muláž (spojení přírodních materiálů se sádrou). Jeho tvorba byla ovlivněna především kubismem a surrealismem. Jeho tvorba 60. let se navíc vyznačuje organickými tvary, vegetabilními motivy a symbolickým podtextem.
Muž s přístrojem, Tři postavy, Muž s mikroskopem, Fotoreportér
1888–1958
Malíř-krajinář v Bubenči. Procestoval Německo, Holandsko, Belgii, Rusko, Krym. V roce 1913 přišel do Paříže a roku 1914 pobyl v Adrii. Studoval v letech: 1907–1910 Uměleckoprůmyslová škola, Praha, 1910–1913 Akademie výtvarných umění, Praha, u prof. Ottenfeld Rudolf Otto von, 1910–1913 Akademie výtvarných umění, Praha, prof. Švabinský Max, 1917–1918 soukromé studium u prof. Maxe Švabinského.
Púlakt s vějířem, Léto, Krajina u Szegedina
1835–1914
Vedle malby krajin se zabýval i historickými náměty. V průběhu let 1877–1878 navštívil Mnichov a Francii, cestoval i do Ruska. Procházel českou krajinou a vyhledával její prosté motivy a nálady, které nejraději zachycoval přímo v plenéru na drobných, až miniaturních formátech, často na prkénkách z doutníkových krabic.
Černé skály v Trouville, Výlov rybníka rožmberského, Zimní podvečer, V zimě
1898–1942
Malíř, scénograf a architekt. Jeho prastrýcem byl malíř Bedřich Wachsmann, strýcem literární kritik a překladatel Arnošt Procházka a bratrancem Jiří Voskovec. Byl pod silným vlivem francouzského kubismu, později se jeho obrazy blížily surrealismu, ovšem s velmi osobitými poetickými náladami. Ke konci života maloval téměř realistické obrazy s náboženskými tématy, opět s charakteristickou poezií.
Život a smrt, Myjící se Oidipus, Hlava Ludvíka XVI
1906–2006
Pedagog, malíř, grafik, člen SČVU. Odborná kritika dnes jeho práce z předválečného období hodnotí jako ojedinělé v českém umění pro jejich směřování ke konstruktivní skladbě, do oblasti vizuální poezie a i surrealistické imaginace. Počátkem 60. let vznikaly jeho první tempery a velmi působivé kresby a grafiky. Těžištěm Valtrovy tvorby však stále byla olejomalba na plátnech. Byl jmenován Čestným občanem Tábora.
Domek, Hnízdo, Sad za stavením, Srpnová krajina, Tábor
1861–1940
Moravský malíř a grafik, představitel romantického historismu a secesního dekorativismu. Jeho dílo je národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy. Koncem svého impresionistického období (1899–1905) se Uprka věnoval i grafice, hlavně technice leptu.
Malérečky, Pro pérečko, Zkouška koně, Trávnice na horských lukách, Kněždubská jízda králů, Literáci, Naše mamičky