1891–1952
Na cestách za uměním bylo pro jeho další vývoj rozhodující studium umění předchůdců impresionismu, zejména Corota a Turnera. Posmrtné výstavy uspořádaly roku 1953 středisko Aleš v Praze a v roce 1983 Galérie Benedikta Rejta v Lounech. Zúčastňoval se i společných výstav spolků, především Myslbeka, vystavoval na Rakovnických salónech, výstavách čs. legionářů, Čsl. armády a při dalších příležitostech.
Rakovník, Park, Motiv ze Sibiře, Děvín, Benátky, Toulon
1885–1936
Dramatik, režisér, herec, scenárista, spisovatel a malíř. Již za studií (1907) se podílel na vytvoření malířské skupiny Osma, jejímiž členy byli např. Emil Filla a Bohumil Kubišta. Jako malíř inklinoval zprvu k postimpresionismu a expresionismu, později byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy. Kromě obrazů tvořil kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů.
Schiffe vor Pula, Fabrik am Ufer, Stillleben, Hafen in Prag, Weg im Sommerwald bei Prag, Wegzweigung
1898–1929
V letech 1917–1924 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Karla (Carlo) Krattnera, Vratislava Nechleby a Otakara Španiela. V letech 1923–1929 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho díla jsou zastoupena například v Oblastní galerii výtvarného umění ve Zlíně a Selicharově obrazárné v Rybné nad Zdobnicí.
Zátiší, Borovice ve skalách, Zámecká zahrada, Čtenář
1791–1868
Německý malíř-krajinář, žijící a tvořící v Praze. Při tovaryšském vandrování po Evropě se dostal do Švýcarska, jehož krajinné scenérie na něho zapůsobily mocným dojmem a přivedly ho k autodidaktickým malířským pokusům. V roce 1811 ho vandrování zavedlo do Prahy, kde již zůstal natrvalo. Začal zde však také ve větším měřítku s malováním a brzy se stal i uznávaným malířem. Zde uskutečnil své první výstavy,
Lesní krajina s řekou, Zimní krajina, Na kluzišti, Hrad nad údolím
1918–1987
Tvorba Jaroslava Paura byla ovlivněna neblahými skutečnostmi doby přelomu třicátých a čtyřicátých let. Atmosféra okupačního teroru a umělecké nesvobody. V polovině čtyřicátých let představil na svých prvních výstavách tzv. imaginativní krajiny a svůj cyklus Černých růží vytvořený v letech 1943–1944. Za cyklus obrazů Varšava 1946 byl Jaroslav Paur oceněn řádem Polonia Restituta.
Drožka, Krajina, Město, Rouen, Šedé slunce
1924–2012
Akademický sochař a malíř. Studium ukončil s vyprofilovaným směrem – láskou k českému realistickému umění. V šedesátých letech byl osloven v soutěži o návrh pietního zdůraznění prostoru, který je v holandském Rotterdamu místem posledního odpočinku Františka Škroupa. Jeho dílo, soška dívky s názvem „Hudba“, soutěž bezkonkurenčně vyhrála a dodnes náhrobek autora naší národní hymny zdobí.
Národní umělkyně Otýlie Beníšková, Víťánek, Gábinka, Hudba
1919–1999
Malíř, sochař, grafik a pedagog. Jeho rané dílo je poznamenáno odporem k válce a nese se v expresivním duchu. Po válce se vyjádření zjemňuje a hlavním tématem se stává zátiší v picassovském stylu. Další pole, kde se uplatnil, byla knižní ilustrace. V pozdějších letech se začal věnovat také plastice, vycházel z české barokní tradice.
Koláček a hrnek, ilustrace knihy Písni písní
1821–1908
Malíř, zejména krajinář. V roce 1861 začal živit jako učitel malování v rodinách vysoké šlechty, vyučoval také děti císařské rodiny. Tyto známosti u císařského dvora mu vynesly jmenování kustodem-správcem císařské obrazárny ve Vídni v roce 1880. Je považován za rakouského malíře a v Čechách byl objeven až na sklonku svého života a první své souhrnné výstavy v Čechách se dočkal až v roce 1902.
Kovárna u Lofru, Ovčí hora, Hrob, Romantická krajina s řekou a pasáčkem
1886–1977
Jeho dílo je původně expresionistické postupně přechází k novoklasicismu. V letech 1929–1939 byl profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Pomáhal spoluzaložit Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě. Často pobýval v zahraničí převážně ve Vídni, Berlíně a Mnichově. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Továrna, Společnost u stolu, Koupání, Přítelkyně, Krajina s jezdcem, Tři dívky s třešněmi
1901–1969
Malíř v Praze, žák pražské akademie u prof. Bukovace, Pirnera a Nechleby; pak v Paříži, kde poznal Deraina, Matisse, Dufyho a jiné moderní Francouze. V malbě zátiší byl ovlivněn Braquem a Picassem. Maloval většinou krajiny, zátiší, ale také podobizny (např. básníka Hory).
U vody, Barrandov (Pražský Simmering), Jarní tání v Čáslavi