Pangrác Miroslav

1924–2012
Akademický sochař a malíř. Studium ukončil s vyprofilovaným směrem – láskou k českému realistickému umění. V šedesátých letech byl osloven v soutěži o návrh pietního zdůraznění prostoru, který je v holandském Rotterdamu místem posledního odpočinku Františka Škroupa. Jeho dílo, soška dívky s názvem „Hudba“, soutěž bezkonkurenčně vyhrála a dodnes náhrobek autora naší národní hymny zdobí.
Národní umělkyně Otýlie Beníšková, Víťánek, Gábinka, Hudba

Paderlík Arnoš

1919–1999
Malíř, sochař, grafik a pedagog. Jeho rané dílo je poznamenáno odporem k válce a nese se v expresivním duchu. Po válce se vyjádření zjemňuje a hlavním tématem se stává zátiší v picassovském stylu. Další pole, kde se uplatnil, byla knižní ilustrace. V pozdějších letech se začal věnovat také plastice, vycházel z české barokní tradice.
Koláček a hrnek, ilustrace knihy Písni písní

Nowopacký Jan

1821–1908
Malíř, zejména krajinář. V roce 1861 začal živit jako učitel malování v rodinách vysoké šlechty, vyučoval také děti císařské rodiny. Tyto známosti u císařského dvora mu vynesly jmenování kustodem-správcem císařské obrazárny ve Vídni v roce 1880. Je považován za rakouského malíře a v Čechách byl objeven až na sklonku svého života a první své souhrnné výstavy v Čechách se dočkal až v roce 1902.
Kovárna u Lofru, Ovčí hora, Hrob, Romantická krajina s řekou a pasáčkem

Nowak Vilém (Willi)

1886–1977 
Jeho dílo je původně expresionistické postupně přechází k novoklasicismu. V letech 1929–1939 byl profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Pomáhal spoluzaložit Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě. Často pobýval v zahraničí převážně ve Vídni, Berlíně a Mnichově. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.
Továrna, Společnost u stolu, Koupání, Přítelkyně, Krajina s jezdcem, Tři dívky s třešněmi

Novák Václav Vojtěch

1901–1969
Malíř v Praze, žák pražské akademie u prof. Bukovace, Pirnera a Nechleby; pak v Paříži, kde poznal Deraina, Matisse, Dufyho a jiné moderní Francouze. V malbě zátiší byl ovlivněn Braquem a Picassem. Maloval většinou krajiny, zátiší, ale také podobizny (např. básníka Hory).
U vody, Barrandov (Pražský Simmering), Jarní tání v Čáslavi

Navrátil (Nawratil) Josef Matěj

1798–1865
Jeho nástěnné malby z raného období zdobí dodnes různé objekty v Praze (včetně Pražského hradu), Poštovního muzea a zámky v Liběchově, Ploskovicích, Zákupech, Jirnech (s jeho známým Alpským pokojem) a jinde. Jeho věhlas rostl a v roce 1850 se stal předsedou Jednoty výtvarných umělců. Musel své aktivní malířské dráhy zanechat, protože částečně ochrnul na následky záchvatu mrtvice. Dožil v chudobě.
Horská krajina u Vyššího Brodu, Slepcův den, Ruiny hradu, Lesní krajina s děvčetem

Muzika František

1900–1974
V letech 1918–1924 studoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Jakuba Obrovského, Karla Krattnera a Jana Štursy. V letech 1945–1970 působil jako profesor na VŠUP v Praze ve Speciálním ateliéru užité grafiky ke knižní úpravě a plakátu. Vedle rozsáhlé malířské činnosti se věnoval volné, užité a drobné grafice, ilustraci, typografii, karikatuře, výtvarné kritice a scénografii.
Zátiší s  hlavou v šedé, Elsinor XI, Tři velké larvy III v modré

Multrus Josef

1898–1957
V jeho žánrech je patrný obdiv pro staré mistry. Multrus je v kompozici složitější, tóny jeho barev jsou kalnější, šedavé, hnědé. V letech 1922 a 1923 tvoří s malířem Malínským v Jugoslávii a Itálii. Vystavuje hlavně v Praze s J.U.V. Souborná Multrusova výstava je uspořádána v roce 1939 v J.U.V. 1954 výstava pražských motivů. Další dvě individuálné pražské výstavy v letech 1975 a 1985, obě se sochařem K. Kotrbou.
Kytice ve džbáně, V interiéru, Zimní nálada, Ztámecká zahrada, Jarní nálada na venkově

Mrkvička Otakar

1898–1957
Žák takových osobností, jakými byli František Tichý (na Akademii výtvarných umění 1918), Josef Jindřich Loukota (tamtéž v roce 1919), Vratislav Hugo Brunner a Emanuel Dítě na Uměleckoprůmyslové škole (1919–1922). Během Mrkvičkových pražských studií (v říjnu 1920) byl v Praze v kavárně Union založen Umělecký svaz Devětsil, ústředí tehdejší české avantgardní kultury, ke kterému se mladý malíř připojil.
Vraždění, Návrat, Tvář na chodníku, Zátiší s výhledem

Minařík Jan Bedřich

1862–1937
Český malíř. V letech 1889–1896 vystudoval Akademii výtvarných umění u profesora Mařáka. Podobně jako Václav Jansa se proslavil především jako malíř motivů mizející Prahy.
V podzámčí, Hojsova Stráž u Železné Rudy, Masařská ulice