1844–1910
Malíř, představitel pozdního romantismu a naturalistického sensualismu. Úspěchu dosáhl v malbě moře. Po studiu cestoval po západní Evropě a navštívil Paříž a Londýn. Získal stipendium ke studiu v Římě. To si poté prodloužil a zůstal zde natrvalo, ateliér měl ve starém Palazzo Venezia. Knüpfer byl také zakládajícím členem uměleckého spolu Jednota umělců výtvarných a členem spolku Vídeňské secese (Wiener Sezession).
Souboh tritonů, Najáda (Snění), Dvě nymfy na břehu mořském, Don Quijote, Nereida, Mniši
1923–1999
Představuje podhůří Krkonoš, dokumentuje zánik středověkého jádra severočeského Mostu. Soubor kvašů zachycuje momentky z cest po Chorvatsku, Nizozemsku a Francii. Dřevoryty z počátků jeho tvorby s motivy portrétů a kombinací černé a bílé barvy střídá suchá jehla – provedená s jistotou a udivující bravurou. Dílo nese silný existenciální náboj a je plné dramatických nálad a situací.
Pohled na město, Nepřívěc, Staré hrady
1840–1911
V letech 1877–1879 pobýval v Itálii, převážně v Neapoli a na Capri. Roku 1866 si v Praze otevřel soukromou krajinářskou školu a ilustracemi přispíval do Hálkových Květů. Kirnigovu tvorbu zpočátku motivicky, kompozičně i v barvě ovlivňovalo romantické školení, později náladovost a lyričnost jeho malby ustoupila objektivnějšímu záznamu viděné skutečnosti.
Krajina s dubovými lesy, Partie z údolí gosauského, Vysoký Goel, Přední Langbabské jezero v Horních Rakousích, Partie z údolí Ramsau, U Starého Sedliště
1895–1947
Malíř, typograf, ilustrátor a dramatik. V letech 1914–1918 byl žákem pražské akademie výtvarných umění u profesora Preislera. Cestoval několikrát po Itálii a Sicílii, byl v Paříži, na Korsice a v Jugoslávii. Od roku 1920 se účastnil výstav V. O. U. B., v jehož časopise Život byly reprodukovány v letech 1921–1922 jeho obrazy. Sebe sama našel ve dvou krajích, v Polabí kolem rodných Poděbrad a ve zvlněném kraji středních Čech.
Sousedky, Pouštění draka, Pod Poděbradským zámkem, Letní odpoledne
1866–1941
Významný český malíř-krajinář, básník a překladatel z ruštiny. V roce 1900 získal diplom a zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži za obraz Podmrak, který vytvořil roku 1894 ve své rodné vsi. Po realistických začátcích se v letech 1895–1899 přiklonil k symbolismu a udržoval kontakt s osobnostmi kolem Moderní revue. Po roce 1900 se vrátil k čisté krajinomalbě, kterou zachycoval pomocí impresivně laděného realismu.
Zimní krajina, Schody do parku, Strom v krajině, Potok v zimě, V Mikulášském údolí navečer
1875–1934
Od malování melancholických krajin směřovala jeho tvorba k dekorativnějšímu pojetí krajiny v barvě i motivu. Opustil záhy krotký realismus i náladové krajinářství a po několika umělecky sporných cyklech se oddal secesnímu dekorativismu (známé březové háje, později bohužel poněkud zprofanované), aby nakonec kolem roku 1907 přešel plně na pole impresionismu.
Prosluněná cesta, Potok, Horský pramen u Křivoklátu
1914–1991
Malíř, grafik, scénický výtvarník a pedagog. Věnoval se scénické tvorbě a vytvořil též několik obrazů z divadelního života. Po válce do jeho díla výrazné pronikl vliv Pierra Bonnarda a Jiroudek se začal více zajímat o krajinomalbu, u které zůstal v podstatě po zbytek tvůrčího života, v 60. letech ještě vytvořil několik podstatných monumentálních maleb.
Zámek Viničná, Z Liběchova, Kytice ve váze, Rozkvetlá třešeň, Mělník
1929–2005
Jeden z nevýraznějších a nejzajímavějších umělců generace narozené mezi lety 1925–1930, malíř a grafik. Tvořil charakteristicky potemnělé obrazy. Od roku 1963 se základem jeho tvorby stává cyklus Velikonočních obrazů. V roce 1971 začal vytvářet rozsáhlou kompozici z protiválečného cyklu – Lidice. V roce 1992 otevřel na statku v Malé Skále galerii výtvarného umění.
Velikonoční obraz, Přehrada, Koloušek, Labutě na Kampě
1880–1951
Na Uměleckoprůmyslové škole studovala do roku 1904 u profesora Jakuba Schickanedera. Poté chodila na soukromé hodiny k malíři Antonínu Slavíčkovi. Dlouho pobývala ve Francii. V Praze pak samostatně vystavovala v letech 1924, 1931 a 1940 v Topičově salonu. Byla členkou Spolku výtvarných umělců Mánes a Kruhu výtvarných umělkyň.
Děvčátko s karafiáty, Jaro v okolí Paříže, Děti ze Sancy, Normandský kraj, Z okolí Ajaccia, Krajina z Provence, Z Piany, Děvčátko v růžovém, Bastia na Korsice
1871–1945
Barokní sochař a řezbář. Staví své sochy často v prudkých pohybech, sochy mají poměrně robustní těla, která spirálovitě stoupají z úzké základny. Projev Josefa Jiřího Jelínka mnozí srovnávají s uměleckým vyjádřením Matyáše Bernarda Brauna. Další významnou a charakteristickou etapou Jelínkovy tvorby ve 40. letech 18. století je vytváření svérázné typiky tváří, čímž Jelínek dosahoval expresivnosti.
sv. Václav, sv. Vít, sv. Jan Nepomucký, sv. Ivan, sv. Vojtěch a sv. Prokop